"Starší žáky jsme dostali na starosti spolu s Petrem Bártou a Filipem Kuncem. Tato kategorie je v HBC Prachatice početně nejsilnější. Věděli jsme, že jsou zde hodně talentovaní hráči, a tak jsme chtěli dát jejich přípravě maximum. Rozhodli jsme se pro čtyři tréninky týdně a k tomu přibyly jeden až dva zápasy o víkendu," začal své hodnocení nakonec nedohrané sezony Jaromír Kotlík.

Soutěž měla skvělé obsazení největšími týmy v republice. "Naprostou špičkou byla Plzeň, která soutěž vedla. Jedná se o HBC Plzeň. Je to jeden obrovský klub, který se zabývá jen mládežnickými kategoriemi. Mají halu na sídlišti s nepřebernou zásobou dětí. Hned vedle mají školu. V krásné hale mohou trénovat po celý rok, zkrátka naprosto ideální podmínky," představil nejvěhlasnějšího soupeře v lize trenér.

Prachatickým starším žákům se v soutěži dařilo na jedničku a útočili na mety nejvyšší. "Po podzimní části jsme byli druzí a to je asi nejlepší umístění, co měl kdy nějaký mládežnický jihočeský tým. Od jara jsme si slibovali, že to bude ještě lepší. Těžko říci, zda bychom si sáhli na první místo, ale chtěli jsme se dostat na finálový turnaj starších žáků v celé republice," vrátil se k plánům na jaro Jaromír Kotlík.

Jak již trenér zmínil, tým se scházel pravidelně čtyřikrát týdně na tréninku. "Je to nutné. Pak je znát posun výkonnosti. Kdo chce trénovat jen dvakrát týdně, tak nemůže očekávat žádné výsledky. Já, když začínal ve Vimperku s hokejem, tak čtyři tréninky týdně byly minimem. A stejně to na špičkové týmy, které v dětských kategoriích trénovaly dvoufázově, nestačilo. Ale když se vrátím k hokejbalu, tak neznám v republice jiné mládežnické týmy, které by trénovaly čtyřikrát týdně. O to více mrzí, že jsme museli skončit před jarem," doplnil J. Kotlík..

Za trenérský tým tedy Jaromír Kotlík vyslovil všem hráčům velkou pochvalu. "Je nám líto, že se sezona nedohrála. Ale práce, kterou jsme odvedli, byť se to možná někomu nezdá a někdo to tak vidět nemusí, je obrovská. Když je dneska vidím, co předvádějí na hřišti, a vzpomenu na to, co předváděli před sezonou, tak je vidět markantní rozdíl. Vidět je to na videu, které si můžeme pustit," doplnil trenér.

Hokejbalistům skončila sezona prakticky tři dny předtím, než měli začít jarní část. Bylo třeba řešit i to, aby se všichni nějak individuálně udržovali v kondici a práce všech nepřišla vniveč. "Vím o trenérech, kteří posílali svým svěřencům každý den video s tím, co mají dělat. Ale co si budeme povídat, jsou to stále jen děti. A jestli mi někdo pošle minutové video a já budu mít dobrý pocit z toho, že minutu něco dělá a on po minutě položí telefon a bude se smát, jak trenéra ošulil, tak od toho jsem se oprostil. Samozřejmě od nás šly pokyny, aby se nějakým způsobem hráči hýbali, běhali, plavali, jezdili na kole. Zkrátka se hýbali. Ve chvíli, kdy jsme zase začali společně trénovat, tak se jasně ukázalo, kdo něco pro sebe ty dva měsíce dělal a kdo ne. Kdo makal, tak udělal krok dopředu a utekl těm, kteří se na to vykašlali. Rozhodli jsme se začít trénovat hned, jak to bylo možné. Předběžně jsme domluveni, že přípravu na novou sezonu rozjedeme již na začátku srpna. Stejně mnoho rodin nikam jezdit nebude a navíc máme při současném počtu hráčů i dost dětí na trénování, i kdyby nám jich půlka odjela," vrátil se k problematice kolem sportování v době nouzového stavu Jaromír Kotlík.

Na tréninkách mají trenéři pravidelně tři gólmany a minimálně dvacet hráčů do pole. To již je počet, který není jednoduché zvládnout. "Je třeba mít dobré parťáky," směje se trenér a dodává: "Přes dvacet dětí se trénuje opravdu těžko. Musím říci, že mám dva skvělé parťáky, kteří mi celý rok pomáhají. Bez Petra Bárty a Filipa Kunce si to prakticky nedokážu představit. Klobouk dolu před nimi."

Na hráčích starších žáků HBC Prachatice je i při tréninkách vidět, že mají po tomto sportu hlad, že v něm chtějí něčeho dosáhnout. Makají na sto procent a poslouchají každý pokyn. "My to máme totiž rozdělené. Já jsem ten přísný a kluci ti hodnější, takže z toho vychází, že trénink má nějaký řád a přitom je u toho ještě sranda," charakterizuje přípravu s úsměvem Jaromír kotlík a dodává: "To je také základ, aby se hráči na trénink těšili. A navíc je tady obrovská konkurence. Nikdo nechce být poslední v řadě. Jeden se tlačí před druhého."

Soupiska na utkání má omezený počet hráčů a v tomto věku nelze někoho postavit na druhou kolej, aby ho to od hokejbalu neodradilo. I nad tím musejí trenéři přemýšlet. "Na zápasy nám chodí patnáct až dvacet hráčů. Snažíme se to postavit tak, aby si každý v zápase zahrál a měl podobnou minutáž. Ale samozřejmě jsou zápasy vypjaté, kdy to musíme stáhnout, ale těch nebylo tolik. Zkrátka se snažíme, aby si zahráli všichni, ale jsou chvíle, že příležitost nedostane každý. Já jsem pak z toho sám smutný. Mám výčitky vůči hráčům, rodičům. O to mrzutější pak je, když se na hráče přijdou podívat rodiče a zrovna v daném zápase nedostane příležitost se ukázat. Je sice trend, a to napříč všemi sporty, dát příležitost všem a nehrát na výsledky. Ale na druhé straně chce každý vyhrávat. Kdo vyhrávat nechce, nemůže patřit k těm nejlepším. Nikdo nechce patřit k těm poraženým," hovořil trenér o problematice zapojování hráčů do zápasů.

Jednou týdně prachatičtí hokejbalisté organizují společný trénink mladšího a staršího žactva. V Highlanders aréně se tak pohybuje na padesátku mladých hokejbalistů. "Pamatuji si své začátky, kdy jsme hráli proti větším klukům. Vytvářela se tak taková hráčská chytrost. Musel jsem zvednut hlavu a podívat se, kdo stojí proti mně. Pak jsem musel vyhodnotit, zda jít do kličky či rychle nahrát. Pro každého hráče je dobré, když se chce zlepšit, hrát proti někomu o malinko lepšímu. Na druhé straně je skvělé mít na tréninku i někoho o malinko horšího a mít čas si zase něco vyzkoušet a nemuset se rychle zbavovat míčku. Mám prostor něco vymyslet. Záměr tedy byl, aby se ti mladší otrkali a na druhé straně ti větší měli prostor si něco vyzkoušet. Zatím to vychází a funguje dobře. Odrazem toho je velký zájem o hokejbal v Prachaticích," hovořil o společných tréninkách Jaromír Kotlík.

Čas ukazuje, že bylo dobré usilovat o výstavbu areálu v Prachaticích a přesunout sem hokejbal ze Žernovic, kde několik úspěšných sezon působil. "Žernovicím patří ohromný dík. Již za působení tam vznikl první tým dorostu, kdy tito kluci nyní tvoří kostru současného áčka mužů. Ale nedokázali bychom tam hokejbal rozvinout do současného stavu, kdy máme všechny týmy od minipřípravek až po muže. Hokejbal se stal v Prachaticích jedním z nejúspěšnějších sportů a dík patří trenérům, kteří dokázali děti k tomuto sportu přilákat. Dobré je, že se trenéři rekrutují ze současných hráčů," pochválil práci celého klubu trenér.

Jak je vidět, Jaromíra Kotlíka trénování baví a stalo se tak jeho nejenom koníčkem, ale velkým koněm. "Baví mě to. Je to ale obrovský závazek a ohromná časová investice. Nebál bych se říci, že s těmi dětmi možná trávíme více času než jejich rodiče. Jen tréninky jsou o čtyřech hodinách čtyřikrát týdně a to nehovořím o zápasech a výjezdech na hřiště soupeřů. Nedovedu si představit, že kdyby hokejbal nehrála má dcera, že by mi to vše doma prošlo," zakončil s úsměvem povídání o týmu starších žáků HBC Prachatice trenér Jaromír Kotlík.