S kráskou do brankoviště (převzato z Magazínu HOKEJBAL).

16.03.2017 15:25

 MAGAZÍN HOKEJBAL                    

                     

Také vás někdy napadlo, proč se dívky pouští do světa hokejbalu, který byl až donedávna čistě klučičím sportem? Magazín hokejbal na toto téma vyzpovídal čtrnáctiletou Nikolu Kocourkovou, brankářku celku HBC Highlenders Prachatice.

Jak dlouho chytáte hokejbal?

Začínala jsem někdy v září, v říjnu, takže chytám asi půl roku. Od čtyř let tancuju, jenže jsme se s kamarádkou chodily dívat na zápasy a náš učitel ze školy trénuje hokejbal v Prachaticích za muže B, tak za námi přišel, zda bychom nechtěly chodit taky hrát? No tak jsme se s kamarádkami z gymplu přihlásily...

Proč jste se rozhodla zrovna pro hokejbal, což není úplně typicky dívčí sport?

V Prachaticích jiný sport asi úplně není a jak jsme se chodily dívat, tak mě to bavilo. Hlavně asi před rokem se v Prachaticích postavila nová aréna a od té doby má hokejbal v Prachaticích obrovský boom. Jiný důvod to asi nemá.

Proč jste šla do brány?

Na prvním tréninku, co jsme s holkama byly, tak nám trenér říkal, že je fajn, že je nás tam hodně, ale že nemáme nikoho do brány a někoho potřebujeme. Nikdo nechtěl, tak jsem se přihlásila já. Asi jsem byla nejodvážnější a bylo mi nejvíc jedno, že nebudu hrát v poli.

Napadá mě, děláte něco speciálního s výstrojí, aby vám jako dívce voněla?

Na to žádný trik bohužel není. Prostě potom smrdím, hlavně dlaně strašně smrdí, když je vyndám z rukavic. To bych se mohla mýt pětkrát a nic nepomůže...

Co na to říkají spolužáci ze třídy, nevsázejí se, že by vám dali gól?

Spolužáci vědí, že chytám a dělají si ze mě srandu. V takovém tom špatném smyslu.

Jak to myslíte?

Jako že se dřív chodili dívat a pak měli kecy... Ale mně to nevadilo a hlavně, teď už je to dobrý.

Nebojíte se někdy v bráně?

Ani tak ne. Když střílí holky, tak to nejsou tak velké rány.

A troufla byste si chytat také střely kluků?

První zápas, co jsme měly, tak jsme hráli dva zápasy holky proti mladším žákům v Prachaticích. To skončilo hrozně! Jsme dvě brankářky a já chytala ten první zápas a prohráli jsme. Musí tam být ten výsledek?

Nemusí...

No, prohráli jsme hodně...

Ještě někdy jste chytala proti klukům?

V únoru jsem byla na turnaji za mladší žáky, kde jsem chytala normálně proti klukům, a to jsem se nebála. Spíš jsem byla nervózní, protože kluci hrají dýl a mají víc zkušeností.      


A proti holkám jste už někdy nastupovala?

S holkama jsme měly turnaj po Vánocích v Kralupech nad Vltavou. Tam to bylo rozdělené na dospělé a na mladší kategorii, která byla myslím do patnácti let. My v té mladší kategorii jsme vyhrály.

  Takže byste si troufla i na zápas třeba mezi dorostenci? Třeba v Hradci Králové chytá extraligu staršího dorostu dívka...

Ne! Teď s tím, jakou krátkou dobu hraju, bych si mezi ně netroufla.

Máte nějaký vzor, podle kterého chytáte, nebo jak se učíte?

Vzor nemám. Učím se na trénincích, chodí tam s námi kluci, co taky chytají, takže ti nám radí co a jak. Jsou hodní, protože s námi mají trpělivost. Je nás v týmu přes dvacet holek.

Trochu jsem čekal, že řeknete přítele Jaroslava, který je také brankář...

Ano, přítel je brankář a samozřejmě je to tak trochu můj vzor, ale vliv na to, že jsem šla do brány, to nemělo. Poznali jsme se totiž až na prvních zápasech proti mladším žákům, kde byl s námi v šatně a pomáhal nám se oblékat do brankářské výstroje. Naše chytání se ale porovnat nedá, on už chytá dlouho a je dobrej.

Jaké si dáváte ve své kariéře cíle? Co vám třeba říká reprezentace?

Chtěla bych se pořád zlepšovat, ale nějaký konkrétní cíl si nedávám. Ono holčičích týmů moc v jižních Čechách není, takže ani moc zápasů nemáme. A jak hraju chvíli, tak třeba nad reprezentací jsem ještě nepřemýšlela vůbec.

Foto: Autor

(kud)