Rozhovor s trenérem "Béčka" po sezóně (5.místo v KHbL 2015-2016)

Sezóna skončila pro B tým poměrně brzy. Už ve čtvrtfinále Horaly vyřadil zkušený (ale asi porazitelný) tým HC Rosa Č.B.  Jak uplynulou sezónu hodnotí z postu trenéra Pavel Študlar? Jaké má plány do budoucna? To a více prozrazuje "Nikolaj" v rozhovoru, který jsme pro vás po konci sezóny připravili...

Rezervní tým Horalů se během sezony pohyboval tabulkou jako na houpačce. Některé zápasy byly jako den a noc. Kde hledat důvody takových výkonnostních výkyvů?

Hlavní příčina tkví, dle mého názoru, v malé účasti na trénincích a ve výrazném omlazení kádru. Loni jsme mívali při přípravě i trénincích hojnější účast než "áčko", ale odchodem několika hráčů na studia a prací dalších v zahraničí se možnost secvičení čehokoliv smrskla na minimum až nulu. Před sezónou byla navíc jedna celá "pětka" přesunuta do "A"týmu a i když pak někteří (např. Tomáš Janda) nastupovali opět za nás, byla absence dalších (zejména Radka Sittera alias Fugase) hodně znát. Místo nich k mužům postoupily mladé tváře, které by kvůli neobsazení kategorie dorostů neměly kde hrát. "Houpačka" je naprosto přesný výraz hodnocení našich výkonů vyhrá(va)li jsme pouze s dopomocí kluků z "áčka". Sami jsme hráli sice vyrovnané zápasy, ale většinou bez bodového efektu! 

 Jaké máš pocity z trénování rezervního týmu Horalů?

V letošní sezóně se snad ani o trénování mluvit nedá. Tréninky byly totiž spojené a vedli je zkušenější trenéři z áčka (já nemám ani licenci), nic jiného ani při minimální účasti "béčkářů" nedává smysl. Mou rolí a úkolem (stejně jako loni) bylo hlavně složit dostatek hráčů na zápas, domluvit auta, dát dohromady sestavu a při samotném utkání střídat jednotlivé pětky, udělovat pokyny a snažit se "svěřence" motivovat. V konečném důsledku ale stejně rozhodují výkony hráčů na hřišti a na to nemám vliv, i kdybych si hlasivky vykřičel věřte mi, zkoušel jsem to (směje se). Jako všechny taky mě ale mrzí brzký konec sezóny a kvůli tomu i věcem popsaným v odpovědi na úvodní dotaz jsou pocity smíšené.

Povíš  nám své nejzábavnější a "nejhororovější" zážitky  spojené s trénováním?

Celé mé "trénování" je zábava, jinak bych to nedělal a nevydržel 2 roky! Zvlášť s touhle squadrou nebo jak s oblibou říkáme "cirkusem". I když se prohrálo, tak atmosféra v týmu většinou zůstávala dobrá a někdo nějakou hláškou či (ne)povedeným kouskem na hřišti i mimo něj udržoval pozitivní vlnu. "Hororové" je samozřejmě každé vážnější zranění a pro mě osobně je mnohdy horor vymyslet sestavu tak, aby si zahráli všichni a ještě to k něčemu vypadalo. Zvlášť když mám na soupisce 20 hráčů do pole a v zápase si jich v našich podmínkách zahraje tak 13-14. Zranění, pracovní vytíženost a někdy i "kulturní unavenost" některých hráčů mi práci ulehčovaly, takže to vyšlo tak akorát.

  Jak  bys zhodnotil uplynulou sezónu?

Z mého pohledu je konečné 5.místo reálným obrazem možností současného kádru "B" týmu. Bohužel zatím nemáme výraznou osobnost(i), která by byla schopná rozhodnout zápas a strhnout ostatní. Spoléháme, že to "vezme někdo za nás", rozuměj někdo z áčka, zejména Radek Sitter (1.dotaz téměř před každým zápasem:"Bude Fugas? Jo? Super, vyhrajem!"). Což je vidět i výsledkově. Z osmi výher za 3 body v základní části jsme pouze 2!!! zvládli bez pomoci někoho z áčka (shodou okolností 1x proti Rose), zbytek bodů jsme získali s pomocí "pendlů". Je to daň za výrazné omlazení kádru oproti loňsku a hlavně za to, že nám chybí tréninková praxe. Nemáme hvězdy, co se sejdou na zápase,  jde jim to samo. Potřebujeme nabrat fyzičku i trénovat základy rozehrávky, rychlost zakončení atd., atd.! Nicméně jeden ze smyslů fungování rezervy - zapracování mladých hráčů - byl naplněn.  Je radost vidět, jak mladíci Martin Eichner, Pepa Bílý,
David Trojan, David Šmídmajer i brankář Jaroslav Kolka prodělali za ten rok posun vpřed (někdo větší, někdo menší, ale rozhodně progress!). Potřebují ale ještě čas a podporu i pomoc od zkušenějších z týmu a bude "chvíli" trvat než si to všechno a všichni sednou! Hlavně z toho důvodu hodnotím sezónu pozitivně!

Jak se ti líbí současné hokejbalové soutěže v JČ?

Když jsem před téměř 15ti lety začínal jako brankář, byly na jihu asi 4 soutěže se spoustou mužstev (některá měla A,B i C). Teď tu máme s bídou dvě, z čehož ale některé týmy fungují jen díky vzájemné výpomoci a jiné jezdí v pár
lidech, nebo nenastoupí vůbec. Problém je hlavně v práci s mládeží, do které se málokomu chce, ale i všemožné povinnosti a všeobecná "drahota". A když pak např. váš tým téměř v polovině případů píská pouze 1 rozhodčí (nesoudím kvalitu výkonu jen počet), platí se šílené pálky za startovné apod., tak není divu, že pokud už nový tým vznikne, jde hrát po všech stránkách nenáročnou "tenisákovku". Myslím, že snahy o "profesionalizaci" sportu, který děláme hlavně pro zábavu, jsou mnohdy spíše na škodu.  Takže líbí - nelíbí, zatím to beru tak, jak to je (směje se).

Oblíbený  a neoblíbený soupeř?

Zastávám názor, že je to vždycky o lidech. Když jsme loni hráli venku, mnohokrát jsme slyšeli "Hele, přijely Prachatice, bude sranda!" (myslím, že většinou myšleno v dobrém). Což svědčí o tom, že se soupeři na zápas s námi těší. A myslím, že to platí i obráceně = i my se na zápasy těšíme a je jedno proti komu hrajeme. Samozřejmě vzdálenostně úplně nevyhovuje Tábor, Hospříz, Včelnice a Suchdol, ale i při bloudění do těchto destinací se dá zažít spousta legrace. Na druhou stranu jsou jedinci, kteří svým chováním  a vystupováním otráví celý zápas i den. A ti se vyskytují téměř ve všech týmech, ten náš nevyjímaje.

Klub  začíná pracovat s určitou koncepcí, již to není jen o hře  "na žízeň" budou dorůstat další mladí hokejbalisté. Jak  se daří v týmu skloubit mládí a zkušené matadory?

Pokud má být jakémukoliv klubu zajištěna dlouhodobá budoucnost, je koncepce návaznosti jednotlivých věkových kategorií i družstev nezbytností. K tomu je ale třeba dostatek trenérů a vedoucích z řad hráčů či rodičů. Všechny týmy nemohou obstarávat tři lidé. Ještě důležitější ale je, aby všichni členové klubu smýšleli podobně a vzájemně si nepodráželi nohy. Někteří si stále myslí, že béčko je jen pro radost ("pro žízeň") a že vlastně o nic nejde. V situaci, kdy máme nové hřiště, podporu města a budujeme výše zmiňovanou návaznost, to však není možné. Hlavně mladí musí vidět, že ve všech kategoriích fungují určitá pravidla a společná myšlenka! Myslím, že kombinace mládí a zkušenosti zatím funguje dobře, ale jak už bylo zmíněno - u rezervy to bude chtít čas. 

Jaké  vidíš možnosti rezervního týmu do další sezóny?

Takhle krátce po skončení sezóny vůbec nechci předjímat. Zvlášť, když se neví, jak bude vypadat složení soutěží či soutěže na příští rok. (Předběžně OHbL - Protivín, Včelnice, Rosa, Prachatice B, Suchdol B, Falcon, Pisek B, Vikingove ?) Tak jako tak má naše rezerva rezervy, na kterých je třeba pracovat. Jak už jsem ale také několikrát uvedl - tento tým má budoucnost!

Budeš  jako trenér pokračovat i příští sezónu?

Z mnoha důvodů nevím, co bude. Práce s týmem mě baví, ale je časově, fyzicky a hlavně psychicky náročná (moji dva předchůdci to vždy po roce zabalili! - ani se jim nedivím (úsměv). Občas cítím, že jsem "na všechno sám" a všichni čekají, že zařídím vše od zápisu, nošení míčků a lahví po vítězství v zápase a úklid hřiště. A když se někdy
přidají hádky a rady ohledně sestavy a času stráveného na hřišti, začínám mít dojem, že by to měl vzít někdo z těch
"chytráků" za mě a vyzkoušet si to. "Takže uvidíme, víš co?" (směje se)

Jaké  máš plány na hokejbalové "prázdniny"?

Lépe nic neplánovat, ale od hokejbalu si odpočinout, věnovat se přítelkyni, zregenerovat    a třeba si konečně dodělat tu
licenci!

Rozhovor pro  web HBC Prachatice.